Ostravský faktor?
V Ostravě jsem strávil pěknou neděli. V pondělí ráno, po návštěvě Honzy, jsem příjemně posnídal v Italské kavárně na Stodolní a vyrazil na vlak domů.
Jel jsem vlakem SC 504 Pendolino. Těšil se na příjemnou a rychlou cestu, kterou jsem již absolvoval nesčetněkrát. A Pendolino bylo vždy zárukou pohody.
Ne však tentokrát ... .
Už při nástupu na Hlavním nádraží mne praštila do nosu „vůně“ česneku. Paní, jedoucí z Bohumína, zrovna mazala, ještě ne v úplně plném vagonu, manželovi na chleba česnekovou pomazánku. Když jsem si sedal, padla otázka, zda není česneku málo. Nebylo. Opravdu myslím, že nebylo.
V Porubě přistoupil borec ve flanelové košili. Nedlouho po té co uložil 6 igelitek a standardní velkoobjemovou tašku našich asijských spoluobčanů, vyložil na stoleček 2 kastrůlky (oba s pokličkami), lžíci (dřevěnou!), lahev okurek a snad i sůl. V kastrůlcích měl něco se zelím … .
Myslím, že i strojvedoucí zpomalil.
S vírou, že to nemůže trvat věčně, jsem se pokusil zatajit dech a soustředit se na Hospodářské noviny.
Může. Za Olomoucí jsem se přemístil do jiného vozu. Průvodčí tvrdila, že jde o ojedinělý zjev.
Chci tomu věřit. Opravdu chci.
Taky jsem Ostravák.
